Peter Simon Pallas
Peter Simon Pallas (22. září 1741 - 8. září 1811) byl německý zoolog a botanik působící převážně v carském Rusku.
Pallas se narodil v Berlíně jako syn profesora anatomie a hlavního chirurga Berlínské medicínsko-chirurgické komory
(dnes klinika Charité) Simona Pallase (1694 - 1770).
Jeho matka Suzanne Lienardová pocházela ze staré protestantské rodiny emigrantů z francouzského města Méty.
Pallas měl dva sourozence. Staršího bratra a starší sestru.
Nejprve studoval Pallas u soukromých učitelů a ve svých 13 letech již uměl perfektně anglicky, francouzsky, latinsky a řecky.
Jeho otec si přál, aby jeho syn šel v jeho stopách lékaře a tak Peter Simon začal navštěvovat přednášky na
Berlínské medicínsko-chirurgické komoře o anatomii, fyziologii, porodnictví a chirurgii, ale také o botanice a zoologii,
které ho však zajímaly více. Později navštěvoval univerzitu v Halle (1758 - 1759) a Göttingenskou univerzitu (1759 - 1760),
kde navštěvoval přednášky o pedagogice, filosofii, hornictví, zoologii, botanice (dle binomického systému nomenklatury
Carla Linného), zemědělství, matematice a fyzice.
V roce 1760 přešel na Leidenskou univerzitu v Holandsku, kterou dokončil v devatenácti letech doktoranskou dizertační
prací o střevních parazitech člověka a některých zvířat: "De infestis veventibus intra viventia".
Své lékařské znalosti se snažil vylepšit několika cestami do Holandska a Londýna. Později zakotvil v holandském Haagu.
Pallas navrhl nový systém klasifikace živočichů, který graficky znázornil jako genealogický strom (rodokmen). Tím se stal věhlasným
mezi evropskými biology a tento jeho nový systém schválil i přední francouzský přírodovědec a zoolog Georges Cuvier (1769 - 1832).
Ve svém díle "Miscellanea Zoologica" ("Zoologický sborník") z roku 1766 popsal několik nových druhů obratlovců, které zpozoroval
v holandských muzijních sbírkách.
Svou plavbu do jižní Afriky a východní Indie nakonec zrušil, jelikož se jeho otci přitížilo a tak se vrátil znovu do svého rodného Berlína.
Zde začal psát své druhé dílo Spicilegia Zoologica (1767 - 1780).
V roce 1767 mu nabídla ruská Kateřina II. aby stal se profesorem na Petrohradské akademii věd a on toto místo přijal.
Mezi lety 1768 až 1774 vedl výzkumnou výpravu do centrálních ruských provincií, Povolží, Uralu, na západní Sibiř, Altaj a Zabajkalí,
která získala nové poznatky o tamní fauně a floře a sbírala dokladové materiály.
Pallas prozkoumal území u Kaspického moře, Uralu, Altaje a horního Amuru a dostal se až k jezeru Bajkal.
Pravidelné zprávy z let 1771 - 1776, které poskytoval Pallas ze svých výprav
byly shromáždeny a publikovány pod názvem "Reise durch verschiedene Provinzen des Russischen Reichs" ("Cesta přes různé provincie ruské Říše").
Tento soubor nejrůznějších poznatků obsahoval témata z oblasti geologie a mineralogie, zprávy o místních domorodcích, o jejich náboženství
a popisy nových druhů rostlin a zvířat.
V roce 1772 objevil Pallas poblíž města Krasnojarsk 680 kilogramový kus železa, který byl nakonec na jeho žádost převezen do Petrohradu.
Následující analýza kovu ukázala, že jde o nový typ kamenoželezného meteoritu. Tento druh meteoritu byl pojmenován po něm - Pallasit a
nalezený první kus druhu dostal jméno Krasnojarský meteorit, někdy také známý jako Pallasovo železo (tento termín přidělil v roce 1794 Ernst Chladni).
V roce 1776 byl Pallas zvolen zahraničním členem Královské švédské akademie věd.
Pallas se v Petrohradě na delší dobu usadil, stal se vášnivým favoritem Kateřiny II. a učil přírodním vědám velkovévody Alexandra a Konstantina, vnuky Kateřiny II..
Zde měl také možnost nahlídnout do sbírek jiných přírodovědců, což vyústilo k napsání dalšího díla "Flora Rossica" (1774 - 1788) a začal psát
práci "Zoographia Rosso-Asiantica" (1811). Císařovna od něj také koupila jeho rozsáhlou přírodovědeckou sbírku za 2000 rublů, o 500 rublů víc,
než Pallas požadoval a navíc mu ji ponechala do jeho smrti.
Po smrti Johanna Antona Güldenstädta v roce 1781, rovněž německého přírodovědce zkoumající ve službách Kateřiny II.
jižní části ruské říše, vydal Pallas jeho dílo "Reisen durch Russland und im Caucasischen Gebürge" ("Cestování po Rusku a pohoří Kavkaz")
v letech 1787 - 1791.
Mezi lety 1793 až 1794 vedl Pallas další výpravu, tentokrát do jižního Ruska, přičemž navštívil Krym a oblasti poblíž Černého moře.
Této výpravy se zúčastnila i jeho dcera (kterou měl se svou první manželkou a jež zemřela v roce 1782) a jeho druhá manželka, umělci, vědci, poddaní a armáda.
V únoru 1793 dorazili do Saratova a po proudu řeky Volhy se dostali až do Volgogradu. Na jaře téhož roku dosáhli východního Ruska a v srpnu cestovali podél břehů
Kaspického moře až ke kavkazskému pohoří. V září dorazili do Krymu a zimu přečkali v Simferopolu. Na jaře roku 1794 začal Pallas směřovat na jihovýchod
a v červenci se přes údolí Dněpru dostal za dva měsíce znovu do Petrohradu. Své zážitky a poznatky z cesty vydal v díle
"P. S. Pallas Bemerkungen auf einer Reise in die Südlichen Statthalterschaften des Russischen Reichs" (1799 - 1801).
Kateřina II. mu věnovala velký dům a pozemky v Simferopolu, kde žil až do smrti své druhé manželky v roce 1810.
Poté se, na základě svolení ruského císaře Alexandra opustit Rusko, rozhodl vrátit do svého rodného Berlína, kde následující rok zemřel.
Jeho hrob je umístěn v protestantské části hřbitova Friedhof I der Jerusalems und Neuen Kirchengemeinde v berlínské čtvrti Kreuzberg,
jižně od dnešní stanice metra Hallesches Tor.
Pallas popsal ohromné množství živočichů, méně pak rostlin. Mnoho zvířat je po Pallasovi ale i pojmenovaných, včetně manula, který byl dříve známý
jako Pallasova kočka, nebo racka Pallasova. Pallasův název však nese i ulice v Berlíně (Pallas-Straße), město ve vogogradské oblasti
Pallasovka nebo asteroid (21087 Petsimpallas).
Peter Simon Pallas má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Pall. a v zoologii zkratku Pallas.
Dílo:
Čerpáno z Wikipedie, otevřené encyklopedie a z dalších zdrojů na Internetu.